Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hodně dlouhá historie Francouzů KLONE se v podstatě nese v duchu budování specifického výrazu, pro který dnes běžně používáme pojem post metal. Minimálně od svého druhého alba "All Seeing Eye" skupina zkoušela experimentovat jak se základovým metalovým výrazivem, tak s dalšími vlivy třeba ve formě využívání dechových nástrojů či samplů. Specifický přístup pak skupina postupně nalezla ve specificky melancholické melodice, kterou povýšila na základní prvek a podřídila jí i celkovou kompozici a produkci skladeb. Aktuální KLONE jsou díky tomu více melodicky "hladcí" a oproti minulosti se tolik nepyšní ostrými riffy a změnami temp, které dříve občasně mohly svou lehce progresivní příchutí svádět i k porovnávání s Pattonovými FAITH NO MORE. Yann Ligner navíc již zcela opustil mnohotvárnost svého vokálního projevu a plně se soustředil pouze na přívětivě melodické polohy. Absence hrubých, ostřejších nebo i jen vypjatějších hlasových partů je jedním z prvků, proč na mě album "Meanwhile" při prvním poslechu zapůsobilo celkem chladně až nezáživně.
Francouzi se uzavřeli do své vize a možná až křečovitě se drží šablony, kterou sice vycizelovali k velmi pěkné a funkční podobě, nicméně jako by se báli z ní vybočovat. Jejich projev se omezil na svérázný atmosférický prog post metal, který si hraje s náladami a většinou jemně stavěnými kompozicemi. Ani dechové nástroje, které ke KLONE neodmyslitelně patří po celou jejich historii, nějak nestačí na větší vyburcování. Výrazněji se totiž prosazují pouze v úvodu "Blink of an Eye". Na zbytku alba se nesměle schovávají v pozadí, což je celkem škoda, neboť tento oživující prvek desce jednoznačně chybí.
Album je vlastně takovou kolekcí rock/metalových balad, ze kterých vybočuje jen riffující důraz "Disobedience" a občasné silovější výbuchy agrese (třeba v úvodní "Within Reach"). Jinak se deska nese převážně v klidném a bohužel i stále podobném tempu, což je asi hlavní slabinou a jako celek uzavírá nahrávku do zdánlivé pocitové jednotvárnosti. Z výše popsaného by se mohlo zdát, že KLONE neobstáli a utopili se ve své uzavřenosti. Jenže při vnímání jednotlivých skladeb se najednou vynořují velmi chytře stavěné aranže prošpikované příjemnými melodiemi. Jednotlivě skladby fungují výborně a v každé se nakonec najde nějaký osobitý prvek, ať už jsou to zmíněné dechové party v "Blink of an Eye" nebo silný příklon ke grunge melodice v "Bystander". Chvílemi zde vokální styl připomene Eddie Veddera z PEARL JAM, takže úplně čekám, že se ozve známé "Jeremy spoke in".
"Meanwhile" je kolekce výborných skladeb, která ze zmíněných důvodů již tolik nefunguje jako celek. KLONE jsou zde asi příliš krotcí, možná to chtělo alespoň jednou vybočit z osvědčených kolejí a trochu si zaexperimentovat, vždyť v minulosti to těmto Francouzům celkem šlo. I předchozí album "Le Grand Voyage" bylo v tomto ohledu pestřejší.
Kolekce výborných skladeb atmosférického prog post metalu, která ale jako celek tak úplně nefunguje. Chtělo to víc pestrosti a nějaký ten experiment, což by Francouzi s ohledem na svou minulost měli umět.
1. Within Reach
2. Blink Of An Eye
3. Bystander
[video] 4. Scarcity
5. Elusive
6. Apnea
7. The Unknown
8. Night And Day
9. Disobedience
10. Meanwhile
Diskografie
Meanwhile (2023) Le Grand Voyage (2019) Here Comes The Sun (2015) The Eye of Needle (EP) (2012) The Dreamer's Hideaway (2012) Black Days (2010) All Seeing Eye (2008) High Blood Pressure (EP) (2004) Duplicate (2003)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 10. února 2023 Vydavatel: Kscope
Atmosférický prog s napětím, tak nějak bych popsal album "Meanwhile". Většinou lehké tempo, ale o to působivější nálady. Ukolébavky, jež se mění v dunivé výbuchy bolesti. Svérázná hudba, které chybí trocha větší pestrosti.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.